Get Adobe Flash player

Příští zápas A týmu

7. kolo divize C

NE 24.09., 16:30

FK Turnov

FK Kolín

Příští zápas U19

SO 23.9., 9:30

FK Turnov

Jiskra Vratislavice

Příští zápas U15+U13

NE 17.9., 9:30 /11:15

FK Turnov

TJ Desná

Příští zápas U11

SO 16.9., 10:00+11:00

FC Nový Bor

FK Turnov

Příští zápas U9

NE 17.9. 9:30+10:15

Sokol Rovensko, FK Přepeře

FK Turnov

hřiště Rovensko

Z historie fotbalu v Turnově

 

Základy sportovního dění v Turnově byly položeny v roce 1902, kdy vznikl klub velocipédistů. V témže roce pak studenti, přijíždějící na prázdniny z Prahy zpět domů začali honit “ kulatou obludu“, nebo chcete-li, provádět, jak tehdy referoval tisk “ anglickou hru s míčem“.

Hra zapustila kořeny a již v dalších měsících se při různých svátcích, kterých bylo rozhodně víc, než dnes, začal hrát fotbal více, či méně pravidelně. Pochopitelně, do fotbalu to ještě mělo daleko, “čutalo“ se povícero na jednu bránu a ten, kdo měl možnost na vlastní oči okoukat finesy od “kopáčů“ z Prahy byl jednookým králem mezi slepými. Ale čas běžel a pomalu se začalo uchylovat k prvnímu historickému zápasu s Jičínem. Poté došlo k založení skutečného fotbalového klubu a bylo započato s výstavbou nového hřiště. Pro nás starší uvedeme, jak hovoří anály, že bylo umístěno v prostoru bývalé cihelny, pro ty mladší pak dodáme, že to bylo přibližně tam, kde se dnes nachází kotelna sídliště u nádraží. Vyvrcholením počátečního období byl start pražské Slavie, který sjednal jeden s jeho nejlepších hráčů Košek, který pravidelně pobýval na prázdninách v sousedním Čtveříně. Diváků se sešlo až neuvěřitelně mnoho, ale odcházeli rozladěni, neboť hosté si z turnovských hráčů dělali “blázny“.

Ani to však nic nezměnilo na tom, že fotbal lákal stále víc. Abyste měli možnost si udělat lepší představu, dodáme, že na dresy nebylo a hráči nastupovali v košilích, rozlišených barevně šerpami. Prvé skutečné dresy Turnov zakoupil v roce 1904, pro úplnost pak dodáme, že na kopačky, které stály 14,- Kč však již nezbylo. Na další sadu dresů, která byla již modrobíle pruhovaná, došlo až v roce 1910 a šil ji Krejčí Dvořák z Konělup.

Předsedou byl v té době starý pan Hrazdíra, který vedle fotbalu preferoval i stránku společenskou, neboli organizoval výlety, večírky se zpěvem a tancem (na životosprávu se pochopitelně tehdy příliš nehledělo) a navíc došlo i ke stěhováním za novým hřištěm. To bylo umístěno v prostoru vojenského cvičiště na Daliměřicích. Hráči si sami dělali na hřišti správce, lajnovali, stavěli brány a prali dresy. Daliměřické hřiště však bylo pro Turnov přeci jenom daleko, a tak došlo k dalšímu stěhování. Třetí hřiště bylo vlastně téměř v místech, kde dnes mezi Jutou a Preciosou najdeme silniční obchvat. Ani zde se však fotbalisté dlouho neohřáli, i když stěhování nebylo dlouhé. Hřiště se totiž přemístilo do prostor stávajících tenisových kurtů. Ale to se již psal osudný rok 1914, tedy rok, ve kterém vypukla I. Světová válka, která přinesla čtyřletý půst. Poslední zápas před nástupem mnoha hráčů na bojiště sehrál Turnov s Rapidem Liberec a remizoval 2:2.

Po válce až v roce 1921 přišel zlom, o který se zasloužil příchod kladenského rodáka, a my dodáme, že jak ukázal čas, příchod pro fotbalový Turnov významné osobnosti, a to Karla Červeného. V červnu 1922, došlo na schůzi v již neexistujícím hostinci “U bažanta“ (dnešní Klub důchodců) k znovuzrození turnovského fotbalu. Předsedou se stal Josef Linka, vůdčí osobností klubu pak pochopitelně stavitel Červený. Hráčů bylo dostatek, funkcionářů však minimum. Vstupné vybíral městský strážník Náhlovský, hráči se převlékli za plachtou u Jizery, ale hrálo se, a to bylo hlavní, a navíc se již tehdy i posilovalo.  Turnov těžil z vojáků místní posádky, prvou velkou historickou posilou se stav právě vojín Jiří Brož. Pár dní po něm pak přišel známý František Mareš. A Turnov “jel“ … Vítězství nad celkem Semil v poměru 5:2 pak znamenalo postup do tehdejší Pelikánovy severočeské župy. V mužstvu kraloval kolínský Kučera a zkušený Ráca. Rekordních 800 diváků pak vidělo další start Slavie v Českém ráji – souboj dvou mužstev v sešívaných dresech (Turnov tehdy hrál v modrobílých) skončil velice přijatelným poměrem 3:0.

Dalším velkým impulsem pro rozvoj fotbalu bylo datum 5. Července 1925, kdy byla založena “Soutěž Českého ráje“, která se stala díky téměř neustálým derby zápasům vděčným námětem k mnoha hovorům. Zlatým písmem se pak do historie klubu zapsal rok 1926. Ne však kvůli sportovním úspěchům, ale díky tomu, že se několika jedincům v čele s ředitelem Karlem Japplem podařilo v průběhu pozemkové reformy získat do trvalého držení místo, na kterém je dodnes rozložen celý turnovský fotbalový areál. V roce 1927 byla započata za předsednictví Karla Fridricha stavba sroubené budovy, kterou dnes vlastní tenisté. Slavnostní otevření celého stadionu se pak uskutečnilo v červnu roku 1931.

V roce 1928 se postoupilo do A. třídy, což již něco znamenalo a zaznamenána je i kompletní fotbaloví bilance A mužstva: ze 37 zápasů dokázal Turnov vyhrát celých 26, 6x remizoval a jen 5x okusil hořkost porážky. V průběhu roku nastřílel 171 branek, inkasoval pouhých 51. Předsedou v tomto slavném roce byl Karel Zakouřil, duší stále Karel Červený. I rok 1929 byl prošpikován úspěchy a po celém Turnově se nehovořilo téměř o ničem jiném, než o fotbale. Z žižkovské Viktorky přesídlil do Turnova kanonýr Antonín Váňa, který se svým střeleckým uměním zapsal do historie Turnova skutečně zlatým písmem. O tom, jaký to byl výjimečný fotbalista svědčí i fakt, že dres oblékal ve více, než 700 zápasech, že v nich nastřílel stovky branek a že také dokázal v souboji s Libercem překonat nešťastného brankáře sám 5x. Třetí místo v konečné tabulce bylo krásné, ale mělo i vadu v tom, že se po turnovských hráčích začínali ohlížet lanaři slavnějších klubů. A tak odešel František Mareš do Náchoda, kde ještě před tím, než v mladém věku zemřel, exceloval v prvoligových zápasech.

V roce 1933 vyhrál Turnov poprvé i prestižní pohár Pojizeří a poprvé vůbec o sobě dal pořádně vědět i dorost, který vyhrál župní přebor. V letech 1935-40, a také v období protektorátu se Turnov zcela jednoznačně řadil k nejlepším celkům Mladoboleslavské župy. Za protektorátu pak dosáhl klub historického rekordu v počtu členů, neboť jich evidoval 1200 !! Na utkání pak dojížděli známí a populární hráči až z Prahy – Turnov prostě táhl.

Každá mince má však vedle líce i rub, a ten ukázal Turnov svou tvář v roce 1945. Mnoho hráčů a funkcionářů odešlo do pohraničí, kde našlo nový domov a tak na vše zbyla pouze hrstka obětavců. Brigádnicky začala stavět tribunu, vystavěla novou vstupní bránu, zvětšila hřiště, připravila mu nový škvárový povrch atd. Nejvíce se vzpomíná v klubové kronice na Antonína Šlence, Václava Linků, Jiřího Kubáska, Josefa Feigla, Josefa Kreysu, Rudolfa Ryšavého, Václava Ouvína a další a další. O tom, jaká to byla doba, svědčí fakt, že během roku byl proinvestován celý milion korun …

V roce 1948 se na hřiště dvakrát “podívala“ i voda z Jizery. Díky politické situaci fotbal najednou spadl z přirozených nejvyšších příček sportovní hierarchie díky sjednocení tělovýchovy kamsi hluboko do propasti. Klubům se braly jejich tradiční dresy, ale i tradiční názvy. Slavia nebyla Slávií, ale Dynamem, Sparta Spartakem Sokolovo, Turnov pak již nebyl SK, ale sokolem ČSD. Fotbal se však “oklepal“ a záhy se opět vrátil na výsluní fanouškovské přízně. V Turnově vznikl Slavoj, a protože jako mnoha jiným, ani jemu nezbývalo, než “plavat“ s dobou, musel se namísto shánění posil věnovat výchově vlastní mládeže. A možná, nebo spíše určitě, právě v těchto fotbalově nelehkých dobách, byl položen základ pozdějšího raketového startu turnovského fotbalu. Někdy v polovině 50. let se začala v Turnově věnovat trojice Bohuslav Polach, Josef Kapoun a dentista Václav Macháček a jejich společná práce brzy slavila úspěch.

V roce 1959 se totiž po úspěšné kvalifikaci s Libercem dorost probojoval do ligy, kterou pak hrál šest let, a v jeho dresu začali sbírat zkušenosti ti, kteří pak v dalších letech, přesněji v roce 1964 začali psát novou epochu turnovského fotbalu, jehož A mužstvo dospělých živořilo v I. B třídě a hrálo vlastně i se sousedním Rovenskem. O tom jak to tehdy vypadalo, svědčí i návštěvnost na stadiónu, a i to, že v jednom roce hráli muži dokonce předzápasy dorostencům, na jejichž souboje bylo zvědavo daleko víc fotbalu hladových diváků. Ale to se již blížíme ke vzpomínanému roku 1964, který můžeme s čistým svědomím označit za další historickým mezním.

Mužstva se ujal Standa Hlůže, který se pak na dlouhé roky stal hybnou pákou veškerého turnovského fotbalového dění a jeho podíl na turnovském vzestupu se snad ani nedá dnes dobře vyjádřit. Ze sousedního Jablonce zamířila do Turnova řada zkušených hráčů.  Společně s dalšími mladšími posilami a vlastními odchovanci bez problémů konečně I. B třídu vyhráli. Jako nováček se však Turnov nehodlal příliš zabydlovat ani v I. A třídě, a tak ji doslova bleskově během jednoho roku prolétl. To se psal rok 1966 a na podzimní derby s celkem reprezentujícím druhé největší město okresu bylo zvědavo 4000 diváků! Turnov v poklidu vyhrál 3:0 a mířil opět na nejvyšší příčku. Na té vydržel vlastně až do posledního kola, ve kterém však musel vyhrát v Lanškrouně a navíc Semily nesměly podlehnout Dukle Jičín o osm branek. Turnov sice prohrál, ale naši okresní kolegové nic neponechali náhodě a prohráli doma 0:8. S fotbalem to příliš mnoho nemělo a “válečná sekera“ byla znovu vykopána. Korunní princ však neupěl ani v další sezóně, a tak toužený postup do “Česka“ se podařil až na potřetí. Divize odstartovala v roce 1969 a slavnostní loučení s ní proběhlo již na jaře roku následujícího – Turnov již osm kol před koncem byl účastníkem III. ligy! V čele klubu stál Vítězslav Hudský, nejbližším spolupracovníkem Standy Hlůžeho pak byl Jan Dámec. Hráli jsme v daleko silnější moravské skupině, ale potíže se záchranou jsme okusili pouze v prvém ročníku. Pak se mužstvo otrkalo tak, že v roce 1973 vážně koketovalo s postupem do tehdy dokonce celostátní II. ligy. V samém finiši jsme o prvenství opět přišli, a snad také díky tomu, že ve hře byly proti nám daleko ekonomicky silnější kluby. Konečná třetí příčka byla pro Turnov štěstím. V roce 1974 vznikla v Turnově TJ Sklostroj a stejný název převzali i fotbalisté. Předsedou se stal Josef Čepelík, po krátkém čase jej vystřídal Jaroslav Novotný a do třetice došlo k další změně a “žezla“ se ujal na dlouhé roky Ing. Oldřich Housa.

Tak jako všude jinde, i v Turnově přišla “krize“ a v roce 1976 se sestoupilo. O čtyři roky později však vyšel návrat, který měl jeden obrovský klad – Turnovu se podařilo “protlačit“ do české skupiny III. ligy. Do čela klubu byl zvolen František Procházka a právě díky jemu a dále pak pochopitelně i díky dalším členům vedení klubu, z nichž budeme jmenovat na prvním místě Ing. Houžvičku, se konečně něco začalo dít i na hřišti. Tam totiž sice byl v roce 1970 položen travnatý koberec, ale zázemí bylo skutečně minimální. V roce 1985 tedy došlo k výstavbě hlavní budovy, která s drobnými úpravami slouží potřebám klubu dodnes Z pracovních důvodů však došlo k další změně předsedy a do čela klubu se navrátil Vítězslav Hudský. To se však již blížil další rok, končící šestkou a tudíž i další sestup. Ten přišel a dlouho se zdálo, že nebude osamocen, neboť tonoucí Turnov se doslova potácel na nejspodnějších divizních příčkách. O tom, že nakonec nedošlo k nejhoršímu, rozhodlo až poslední kolo. V přímém souboji o sestup se střetl Turnov s Trutnovem a díky dvěma Kulhánkovým (byť penaltovým) trefám jsme kalich hořkosti až do dna dopít nemuseli. Zdálo se však, že krize nemá konce a ještě na podzim 1988 jsme se znovu dívali na většinu soupeřů odkudsi zdola. Pak však přišel neuvěřitelný zvrat, neboť jsme se ve dvou zápasech na hřišti soupeřů “chytli“ a poté již “válcovali“ jednoho za druhým. Nakonec vše skončilo tradičně “turnovsky“. V rozhodujícím zápase jsme doma v poslední sekundě klopýtli s Náchodem, a tak se z postupu radoval soupeř. Druhé místo dlouho bolelo, a tak malá náplast v podobě prvého historického zájezdu na západ, tedy spíše na sever do Švédska přišla opravdu vhod. Zde také zřejmě byly položeny základy vítězného divizního tažení. Na podzim až na klopýtnutí v samém závěru se vedli svěřenci trenéra Procházky naprosto suverénně a totéž platilo i o jaru, kdy se postoupilo již pod taktovkou Josefa Košátka. Z ČFL a po další, tentokrát však logické, reorganizaci jsme se v roce 1993 probojovali do II. ligy. V té době mužstvo vedl Milan Šmarda a klub řídil Otto Šafář a hrálo se pod hlavičkou FC AGRO, později pak pod SK Český ráj. V prvém ročníku jsem se zachránili v podstatě bez problémů a ve druhém se svěřenci Karla Stannera postarali o velký fotbalový zázrak, neboť jako vyložený papírový kandidát sestupu č.1 se nakonec umístil daleko od příček, znamenající pád. Do třetice však již vše podle představ nevyšlo, a tak v roce, pochopitelně končící šestkou, tedy 1996, přišel další sestup.

FC Turnov pak byl od roku 1996 akciovou společností. Ač v této hektické době prošla klubem celá řada takových hráčů jako gólman Bohemians Herda, Luděk Zelenka a další, sezónu 1997-1998 hraje už v Turnově ČFL Slovan Liberec B.

Po roční pauze je v roce 1999 založen FK Turnov, jehož klubovými barvami se stává červená a bílá. Dobrovolní funkcionáři a trenéři sedmi turnovských týmů, spoléhají na obětavost lidí, kteří ve svém volném čase pomáhají a chtějí pomoci. Můstkem s minulostí jsou na hrací ploše např. Petr Koubek a Jirka Šimek jenž s vedením chtějí těžit především z práce s mládeží. Předsedou se v roce 1999 stal Ing. Jaroslav Knížek, pomohl s vykoupením stadionu s konkurzního řízení za cenu 2 milionů do rukou města Turnov. Oddíl hraje nejnižší soutěže a každý rok postupuje až do 1A třídy. Úroveň mládežnického fotbalu jde nahoru a v následujících letech Turnov dominuje v krajských soutěžích. S rozvojem mládeže jsou spjati jména Milan Lábek a zejména Petr Havel, který řadu let pracuje jako manažer mládeže. Významným posunem fotbalu v Turnově byla spolupráce, která začala v roce 2004 pod novým názvem FK Pěnčín-Turnov, který se vrátil k modro-bílým barvám. Sloučení Pěnčína hrajícího krajský přebor a Turnova bylo v dané době výborným řešením a Turnov za dva roky postoupil do divize, kterou do dnešní doby neopustil. Spojením s Pěnčínem přišel do Turnova i Jiří Šteffan a spojení Knížek Šteffan je několik let spjato s turnovským fotbalem. Ve výboru v té době aktivně pracuje zkušený Josef Mareš jako sekretář, který se u sportu pohybuje již 50let, Karel Vodrážka a Petr Horáček jako vedoucí mužstva mužů. Nejúspěšnější jméno trenéra mužů je v tomto období Emil Šafář a z hráčů Josef Petřík a Jožka Weber. Turnov se v roce 2013 stává farmou Slovanu Liberec a přichází zajímavá jména Tomáš Janů, Petr Papoušek, Lukáš Hrošo, Jiří Pimpara a v brance se objeví i Zbyněk Hauzr. V Turnově se objevují hráči ze Slovanu, kteří hrají nejvyšší soutěž a divácky je tento počin velmi atraktivní. U mládeže se setkáte v těchto letech také ze jmény Jiří Žďárský, Aleš Krejčík a Turnov má v mládeži další kvalitní trenéry ,kteří navazují na předchozí práci Havla, Šimka, Lábka a řady dalších. Hlavní téma je hřiště s umělým povrchem a doufáme, že se tato nutnost brzy podaří.

 

 

Ostatní zápasy

6. kolo (16. - 17.9.)

SO 10:15

Vykáň - Kratonohy 4:3 po PK

Zbuzany - Brandýs 7:1

SO 16:30

Vysoké Mýto - Pardubice B 1:2

Chrastava - Turnov 4:3 po PK

Letohrad - Čáslav 2:1

NE 10:15

Admira Praha - Mšeno 1:3

NE 16:30

Dvůr Králové - Trutnov 0:1

Kolín - Živanice 1:2

Tabulka Divize C

Příští kolo

7. kolo (23. - 24.9.)

SO 10:15

Mšeno - Chrastava

Brandýs - Dvůr Králové

SO 16:00

Pardubice B - Letohrad

SO 16:30

Trutnov - Admira Praha

Kratonohy - Vysoké Mýto

Živanice - Vykáň

NE 16:30

Turnov - Kolín

Čáslav - Zbuzany

Reklama

Špičkové posilovací stroje vám pomohou k vytvoření vaší vysněné postavy.